V dnešní době satelitních městeček vás někdy může přepadat pocit, že jak vytáhnete paty z hlavního města, nečeká vás nic než řady identických novostaveb – a už proto stojí za to navštívit obec Jevany, příjemné místo sousedící s Národní přírodní rezervací Voděradských bučin, které si jako svoji oázu klidu vybrala nejedna významná osobnost českého kulturního života současného i historického.

Jevany nejsou žádným snaživým adeptem na získání postu výletního místa pro Pražany – ve skutečnosti je zde totiž tato tradice zakořeněna již od dob první republiky. Kdy byly „objeveny“ spisovatelkou Gabrielou Preissovou, jež si zde také nechala postavit krásnou secesní vilu. Dále se zde usadil i významný český skladatel Karel Svoboda, u něho výčet známých osobností Jevan rozhodně nekončí. Dalším místním je například Lou Fanánek Hagen, jenž se rozhodl po obci pojmenovat i jedno ze svých alb. A co už jen tak někdo neví, Jevany byly i místem natáčení oblíbené komedie Dovolená s Andělem, která udělala z místního Grandhotelu Wagner chatu Jezerku, ráj kolektivní rekreace.

Celé okolí obce je hustě zalesněno a protkáno Jevanským potokem, který se ve Stříbrné Skalici vlévá do řeky Sázavy. Voděradské bučiny, kdysi součást hraničního hvozdu oddělujícího území pražského knížete od oblasti, které vládli Zličané (knížata Slavníkovců), zahrnují i naučnou stezku, která je dlouhá přibližně 6,5 km a čítá 18 zastávek.

Národní přírodní rezervace Voděradské bučiny je součástí rozsáhlého lesního komplexu na pravém břehu Jevanského potoka. Nachází se v prostoru mezi obcemi Louňovice, Vyžlovka, Jevany, Černé Voděrady a Struhařov. Nadmořská výška nejnižšího místa u Jevanského potoka je 345 m a nejvyššího vrchu Kobyla 501 m. Hlavním předmětem ochrany je rozsáhlý komplex kyselých a květnatých bučin s typickou flórou a faunou.

Území se rozkládá v Mnichovické pahorkatině a Jevanské plošině. Zahrnuje návrší s nevýrazným hřebenem a pahorky a členitější terén dělený údolími bezejmenných přítoků Jevanského potoka. Území je zajímavé výskytem periglaciálních jevů. Intenzivním mrazovým zvětráváním vznikly pseudokary, kamenná moře a polygonální půdy.

Většina území je budována hrubozrnnou říčanskou žulou, ve které můžeme najít několikacentimetrové vyrostlice živce (ortoklasu), jemněji zrnitou aplitickou žulou a méně dalšími horninami (pískovce, břidlice).

Převládajícím společenstvem jsou kyselé (bikové) bučiny s několika málo typickými druhy rostlin – metličkou křivolakou (Avenella flexuosa), bikou bělavou (Luzula luzuloides) a jestřábníkem zedním (Hieracium murorum). Méně jsou vyvinuté květnaté bučiny s pestřejší druhovou skladbou s kyčelnicí devítilistou (Dentaria enneaphyllos) a cibulkonosnou (D. bulbifera), svízelem vonným (Gallium odoratum), bažankou vytrvalou (Mercurialis perennis), lýkovcem jedovatým (Daphne mezereum) apod. Okraje potoků lemují společenstva přípotočních olšin, podmáčené lesní polohy obývají olšiny s ostřicí řídkoklasou (Carex remota). Na strmějších svazích se vyskytují roklinové javořiny s udatnou lesní (Aruncus vulgaris), česnáčkem lékařským (Allinaria officinalis) apod. V údolích se vyskytuje původní ekotyp chlumního smrku, vzácně je zastoupena jedle, javor mléč a klen.

Území patří k významným mykologickým lokalitám, zejména z pohledu dřevokazných hub. Nalezneme zde např. na jedli vázané bondarcevku horskou (Bondarzewia mesenteria) a lesklokorku jehličnanovou (Ganoderma carnosum). Z lupenatých pozemních druhů zde roste např. límcovka šupinatá (Stropharia squamosa), velmi vzácná helmovka Pearsonova (Mycena pearsoniana), nehojná šupinovka Jahnova (Pholiota jahnii) aj.

Z fauny byly zjištěné reliktní a zoogeograficky významné druhy půdní zvířeny. Složení edafonu naznačuje, že Voděradské bučiny mohly být nejzápadnějším prvkem migrace buku od východu z Karpat, kdežto bučiny Křivoklátska patří již do proudu jihozápadního. Druhově bohatá je fauna lesních motýlů, je zde hojný např. martináček bukový (Aglia tau), batolec duhový (Apatura iris), vzácní srpokřídlecovití motýli (Drepana curvatula), hřbetozubci (Drymania querna) apod. Pestrá je i fauna xylofágních druhů (živících se mrtvým dřevem) brouků – 40 druhů tesaříků, včetně vzácného druhu Nothorhina punctata, dále např. střevlík Pterostichus burmeisteri, roháček Systenocerus caraboides. Z ptáků zde hnízdí na staré stromy vázaný holub doupňák (Columba oenas), lejsek bělokrký (Ficedula albicollis), nepravidelně lejsek malý (Ficedula parva) a čáp černý (Ciconia nigra). Z obojživelníků se můžeme setkat s mlokem skvrnitým (Salamandra salamandra), čolkem horským (Triturus alpestris), skokanem hnědým (Rana temporaria) či ropuchou obecnou (Bufo bufo).(zdroj: (Martin Klaudys)

Půlhodinku cesty z Prahy jsou Jevany lehce dostupné pro každého, kdo chce opustit město a vyjet s rodinou do přírody (místní naučná stezka bude jistě pěkným výletem). V Jevanech nechybí ani místo s dobrou kávou a zmrzlinou nebo restaurace pro oběd nebo večeři. Prostě příjemný únik z městského stresu do místa s bohatou historií i uklidňující přírodou doslova pro každého.

Zvonička na náměstí

Rekonstrukce zvoničky proběhla 2017-2018 a byla podpořena z programu Ministersva vnitra z programu Podpora rozvoje regionů.Postavena byla roku 1897, ale historie jejího vzniku se datuje už od roku 1888, kdy vyvrcholily snahy zdejších obyvatel o osamostatnění. Od konce panské správy po roce 1848 byly totiž Jevany pouze osadou obce Černé Voděrady. Stavba zvoničky, která se sice protáhla, se plánovala hned od začátku fungování samostatné obce. Traduje se, že byla financována ze sbírky zdejších obyvatel a stala se tím tak trochu stavbou pomníku samostatnosti. Měla proto dlouhý čas pro místní občany velký symbolický význam. I dnes, kdy už většina současných obyvatel tuto skutečnost nezná, je zvonička považována za jeden ze symbolů Jevan a jejich střed. U zvoničky se dříve stavěla májka, dnes se zde umísťuje betlém, předává se tu betlémské světlo. 

Drobná sakrální stavba v podobě kříže

Busta T. G. Masaryka z roku 1935 od Františka Kmenta byla ze žulového pomníku odstraněna v roce 1959 místní komunistickou organizací a nahrazena plaketou Julia Fučíka. Jelikož se původní busta bohužel ztratila, po roce 1990 byla odlita O. Příhodou nová podle staršího návrhu Jana Štursy z roku 1928, určeného pro Nové Město na Moravě. 

Galerie současných Jevan